Stárnoucí ekonom a nositel Nobelovy ceny za analýzu obchodních vzorců a lokalizace ekonomické aktivity, Paul Robin Krugman, rozhodně ví, jak se světu připomenout i v roce 2018. Ve své kritice Bitcoinu a kryptoměn ale staví umělé strašáky a ignoruje nebo programově zamlžuje fakta.

Krugman napsal na přelomu července a srpna pro americký deník New York Times komentář k Bitcoinu a (trochu vágněji) ke kryptoměnám obecně, ve kterém se pokouší vysvětlit, proč zůstává „krypto skeptikem“ (Transaction Costs and Tethers: Why I’m a Crypto Skeptic). Musím přiznat, že jsem komentář četl se značně smíšenými pocity. Na jedné straně kvituji, že již Krugman Bitcoin nepovažuje za největší ekonomické zlo, respektive úplný nesmysl, jako tomu bylo ještě v roce 2013 – viz komentář pro NY Times Bitcoin is Evil. Na straně druhé mě samozřejmě o to víc mrzí, že si tak vlivný keynesiánec nedal s kritikou více práce a staví ji na chybných domněnkách a ignoruje nebo (což by bylo horší) záměrně zamlčuje nepohodlná fakta.

Tak například, Krugman zpochybňuje hodnotu Bitcoinu, aniž by alespoň slůvkem zmínil elementární vlastnosti, které jeho hodnotu zakládají. Ty pravidelně připomínáme v každém článku o Bitcoinu, ale malé připomenutí nikdy neuškodí. Jde například o rezistenci vůči korupci a systémovému zneužití (což v žádném případě nelze říci o elastických penězích), podvrhnutí, cenzuře a vyloučení (Bitcoin nejsou „jen“ peníze, je to zároveň soběstačný samoobslužný transakční systém s prakticky nezmanipulovatelnými záznamy, který nepotřebuje žádnou třetí stranu jako garanta) a antifragilitu (Bitcoin za deset let své existence dokázal úspěšně odolat „útokům“ sahajícím od hledání bezpečnostních slabin přes snahu o technologické překonání a vysokou volatilitu až po dnes opět populární ideologické útoky, snahu o cenzuru a regulaci). Pro libertariány bych pak ještě přidal svobodu volby, celý systém je totiž na rozdíl od fiat peněz založený na dobrovolnosti.

Když to shrnu, Bitcoin není jen prostředek směny, což je hlavní a zřejmě jediný peněžní aspekt, který Krugman ve svém komentáři u Bitcoinu vidí, ale především proti cenzuře a zabavení rezistentní digitální aktivum, které je plně transparentní (systém s jasnými a snadno ověřitelnými pravidly), antifragilní a nezkorumpovatelné. Nejde jen o peníze, ale zároveň také o jejich unikátní transakční systém, jehož stabilita je garantována decentralizovanou infrastrukturou, která běží bez jediného výpadku od roku 2009. Lze jej proto chápat také jako (bezdividendové) akcie tohoto systému. Co je podstatné si z tohoto bodu odnést, je především fakt, že v rozporu s tím, o čem se nás Krugman snaží přesvědčit, hodnota bitcoinu není (na rozdíl od jeho minulé a momentální  tržní ceny) pouze spekulativní. To je prostě na celém jeho komentáři asi nejvíce do očí bijící nesmysl.

Pokud to stále není jasné, zkusím to ještě jinak: „Bitcoin nám poprvé v historii umožnil přes internet poslat jedinečný kus digitálního vlastnictví jinému uživateli, a to zcela bezpečným a spolehlivým způsobem. Každý ví, kde transakce začala, a nikdo nemůže zpochybnit legitimitu převodu. Důsledky tohoto průlomu je těžké přecenit,“ to je přibližná parafráze slov amerického multimilionáře a zakladatele společnosti Netscape Marca Andreessena z dnes již legendárního sloupku „Proč na Bitcoinu záleží“ napsaného v roce 2014 pro New York Times.

Stejně tak není pravda, že by Bitcoin nebyl vůbec svázaný s realitou a reálnou ekonomikou. Takovým poutem je totiž (zcela záměrně a transparentně) pálená elektrická energie, která tvoří jeden ze základních pilířů zabezpečení bitcoinového blockchainu. Tu dávají mineři do systému při ověřování transakcí jako zástavu své poctivosti, v opačném případě totiž riskují, že přijde vniveč.

Naopak by ale bylo chybou společně s Krugmanem tvrdit, že tvorba nových bitcoinů je drahá, protože vyžaduje těžbu, která zahrnuje energeticky náročné výpočty. Popravdě řečeno smyslem „těžby“ (což je mimochodem velmi zavádějící termín) vůbec není tvorba nových bitcoinů  (to je vlastně vedlejší produkt), ale neprůstřelné zabezpečení databáze bitcoinových transakcí – toho slavného blockchainu, o kterém se dnes tolik mluví. A víte co? Jednoho krásného dne, až bude vytěžen poslední bitcoin (ona ta představa není po technické stránce úplně přesná, ale pro rychlejší obrázek u ní zůstanu) těžba bude překvapivě i nadále pokračovat. Oproti dnešku se samozřejmě radikálně změní poměr incentiv, ale to pro vyvrácení Krugmanova tvrzení není podstatné.

Není také pravda, že by se Bitcoin jen minimálně využíval v obchodu a běžnými lidmi v každodenní realitě, což by podle Krugmana mělo dokazovat nízkou hodnotu kryptoměn. Možná se s ním zatím tolik nesetkáte u retailových obchodníků, ale řada úspěšných fintechových startupů (například Circle) využívá Bitcoin a některé další kryptoměnové otevřené blockchainy k rychlým a levným mezinárodním transferům větších sum peněz. Ty samé transakce s elastickými penězi trvají někdy až týdny a často vyžadují z vaší strany velmi ponižující procedury. Situace až nápadně připomíná období, kdy VoIP za počátečního hlasitého výsměchu operátorů navždy změnil telekomunikační byznys (dnes jej bez výjimky všichni používají na páteřích svých mezinárodních hlasových přenosů). Bitcoin se také například s úspěchem využívá k opt-outu na místech s jinak uzavřeným kapitálovým tokem, typicky Čína nebo Rusko, nebo naopak k investování kapitálu do zemí, které tradiční finanční systém uměle perzekuuje. Bitcoin ale také s úspěchem využívá i střední třída jako uchovatel hodnoty (v dlouhodobém horizontu) a ochranu vlastních prostředků před zlovůlí svých vlastních vlád – na Kypru a v Řecku by o tom mohli vyprávět. V Zimbabwe a Venezuele se především mezi mladšími lidmi (starší většinou dávají přednost dolaru) také těší Bitcoin podstatně větší popularitě než domácí měna. Naopak ke kriminální aktivitě, na níž podle Krugmana současná tržní hodnota Bitcoinu stojí, se mnohem více hodí hotovostní forma fiat měn (což potvrzují i statistiky), neboť na rozdíl od většiny kryptoměn neobsahuje veřejně přístupnou nezkorumpovatelnou databázi všech proběhnutých transakcí.  

K dalším tezím z článku jen letmo. Tvrzení, že bankovky fungují proto, že lidé něco vědí o bankách, které je vydávají a důvěřují jim, a naopak banky mají motivaci udržet si svoji reputaci, působí úplně jako z jiné reality. Morální hazard vedoucí k hypoteční krizi 2007/2008 a obdobné chování velkých bank dnes nebo pouhá existence institucí, jako je HSBC (praní špinavých peněz pro jihoamerické drogové kartely) nebo Wells Fargo (těžko říci, co vybrat, je toho tolik), svědčí o přesném opaku. A to vůbec nemluvíme o systémové nespravedlnosti – nerovnému přístupu k nově vytvořeným penězům, který samotné schéma tvorby elastických peněz přináší.

Větu o tom, že vlády občas zneužijí svoji výsadu vytvářet fiat peníze, ale že na tom zase tak nezáleží, neboť většina vlád a centrálních bank dbá o vlastní reputaci, považuji již vyloženě za výsměch. Jde o výsměch všem obětem 28 hyperinflací, které od počátku 90. let proběhly, některé z nich jen pár set kilometrů od našich vlastních hranic. Lidé se dnes možná starají odkud papírky s obrázky mrtvých prezidentů (abych použil Krugmanův obrat) berou svoji hodnotu možná mnohem více, než by bylo Krugmanovi milé. Každopádně o nějaké masivní důvěře v systém rozhodně nemůže být řeč. A co pak lze z komentáře vyčíst mezi řádky? Krugman napadá Bitcoin v jeho peněžní funkci, podobně jako sám Keynes kdysi napadl zlato. Není to kritika férová, neboť Bitcoin (alespoň zatím) neaspiruje na to kompletně nahradit systém elastických peněz (spíš k nim vytváří spravedlivější alternativu + přináší řadu funkcí navíc). Krugman přitom navíc používá značně zavádějící a někdy vyloženě nepravdivé argumenty. Samotný fakt, že tak Krugman vůbec činí, je ale stále vzato kolem a kolem od něho pro Bitcoin sice kritická, přesto ale vlastně docela slušná pocta.

Zdroj článku

https://roklen24.cz/a/SSKWX/nobelista-v-akci-z-bitcoinu-dela-strasaka-kterym-neni-a-ignoruje-fakta